V neděli 7. září 2025 se Strakonice staly dějištěm výjimečné události – Procházky za úplňku, kterou připravila Podpůrná jednota Karel Havlíček Borovský Strakonice. Ačkoliv se měsíc skrýval za závojem mraků, jeho síla byla cítit všude kolem. Úplněk, ten tichý vládce noci, dodal večeru zvláštní kouzlo – jako by otevřel bránu mezi světy.


V Renerových sadech, přesně ve 20 hodin, se rozezněl první krok poutníků. V čele kráčel Karel Havlíček Borovský – vážný, klidný – po boku své ženy Julie a dcery Zdeňky. Jejich přítomnost nebyla náhodná. Stali se průvodci mezi minulostí a přítomností.
Právě v sadech se zjevil i Marcián Hromotluk  neboli František Ladislav Čelakovský, básníka a rodáka ze Strakonic. Jeho duchovní přítomnost připomněla sílu slova, které dokáže uchovat paměť národa. Jako autor ohlasové poezie a hlas českého obrození.
Cesta vedla přes Velké náměstí, kde se ozývaly kroky minulosti. Poutníci se zde na chvíli zastavili, aby zavzpomínali na marionety – jemné nitky dřeva a příběhů, které kdysi ožívaly na prknech strakonických loutkářů. Byla to tichá pocta tradici, která v sobě nese nejen umění, ale i paměť města.
 
Cesta poutníků vedla podél řeky Otavy, až na Dubovec – místo, kde dnes stojí památník obětem světových válek. Dříve tu však stávalo monumentální sousoší Mistra Jana Husa, dokončené akademickým sochařem Vojtěchem Šípem z Plzně v září roku 1926. A právě tento sochař, byl další oživlou postavou, která se zjevila v prostorách u řeky s výhledem na hrad. Jeho slova a odkaz připomněly, že dějiny nejsou jen vytesané do kamene, ale žijí i v lidském pohledu, v tichém gestu, v duši.
Sousoší na Husově nábřeží, dnes lokalitě Na Dubovci, tvořilo pět výrazných postav: Mistr Jan Hus s biblí na prsou, Jan Žižka z Trocnova ukazující vpřed, Jiří z Poděbrad jako symbol státnické moudrosti, německý křižák jako stín dávných bojů – a klečící pán z Rožmberka, Jošt II., zpodobněný v gestu pokory.
V roce 1940 nařídily nacistické úřady odstranění doprovodných soch. Postavy šlechtice, křižáka, krále Jiřího z Poděbrad a Žižky byly zakopány za pomníkem. Zůstala pouze ústřední postava Mistra Jana Husa, jako tichý svědek doby.
Po válce se podařilo zachránit sochu Jiřího z Poděbrad, která dnes stojí před základní školou v ulici Krále Jiřího z Poděbrad. Socha klečícího Jošta z Rožmberka byla rovněž nalezena a dnes je umístěna v expozici Muzea středního Pootaví ve Strakonicích. Ústřední postava Jana Husa byla později přemístěna do Renerových sadů.
 
Vrchol večera přišel právě u tohoto zapomenutého pomníku, kde ožili velikáni českých dějin: Jan Hus, Jan Žižka, Jiří z Poděbrad, Jošt z Rožmberka a křižák, jako stín dávných bojů. Jejich přítomnost byla silná, živá, skutečná. Jako by se kámen znovu nadechl.
Celou procházku doprovázeli místní obyvatelé – přidávali se, povzbuzovali potleskem, sdíleli úsměvy i tiché zamyšlení. Byla to noc, kdy se Strakonice proměnily v živoucí kroniku. V město, které nezapomíná.
Ač měsíc zůstal skryt, jeho světlo bylo cítit v každém kroku, v každém slově, v každém pohledu. Byla to noc, kdy Strakonice šeptaly příběhy – a my jsme jim naslouchali.

Tak nezapomeňte – při úplňku se ve Strakonicích dějí zvláštní věci. Ožívají bytosti, paměť se probouzí a čas se na chvíli zastaví. Možná příště ožije i něco ve vás. Přijďte se přidat.