Sobota 13. září 2025. Třináctka – pro někoho nešťastné číslo. Ale ve Strakonicích? Tady je to den, kdy se město rozezní jako laděný motor. Den, kdy se hradní nádvoří promění v chrám dvou kol. Den, kdy se vůně benzínu mísí s historií, hrdostí a touhou po svobodě.



Soutěž Šumavou má hluboké kořeny. Původně se konala v letech 1961–1968, kdy se stala symbolem tehdejšího soutěžního motocyklismu. Po desetiletích ticha se tradice vrátila – a dnes je z ní událost, která každé dva roky rozezní Strakonice jako orchestr motorů.

Akci s pečlivostí a nadšením pořádají Prostor pro historii techniky, o.p.s. a Příznivci značky ČZ a historických soutěžních motocyklů. Díky nim se do města sjíždějí desítky strojů, jezdců i fanoušků, aby společně oslavili to, co spojuje generace – vášeň pro techniku, svobodu a poctivé řemeslo.

Od časného rána se Strakonice probouzely do zvuku, který nelze ignorovat. Motorové vibrace se rozléhaly ulicemi jako ozvěna dávných časů, kdy se v místní továrně vyráběly motorky, které se staly symbolem české technické zručnosti. Značka ČZ tu není jen logem – je to připomínka, proč právě tady mají motorky své místo. Strakonice a motorky patří k sobě.

Na nádvoří strakonického hradu se leskly desítky strojů – od historických po moderní. Každý měl jiný tvar, jiný zvuk, jiný příběh. Návštěvníci chodili mezi nimi jako v galerii, kde se místo štětců používaly písty a místo rámů ocel.

Motorkář není jen jezdec. Je to člověk, který rozumí tichu mezi dvěma zatáčkami. Který ví, že svoboda se neměří v kilometrech, ale v okamžicích, kdy se asfalt mění v příběh. Je to romantik, technik, dobrodruh. Jeho stroj není dopravní prostředek – je to spojenec, zrcadlo, hlas.
Motorky přitahují lidi napříč generacemi. Pro starší jsou vzpomínkou na mládí, na první jízdy, na vůni garáže. Pro mladší jsou symbolem svobody, individuality a odvahy. A pro všechny jsou strojem, který spojuje člověka s krajinou, s časem i s vlastním srdcem.

„Motorka není jen stroj. Je to svoboda, která má kola.“

Ve Strakonicích se sešli lidé, kteří motorky nevnímají jako hobby, ale jako způsob života. Každý z nich přivezl něco víc než jen stroj – přivezl kus sebe. A když se rozjeli, město na chvíli ztichlo, jako by naslouchalo.

Pod věží Rumpál probíhala výstava vojenských motocyklů z 2. světové války – Indian, Harley Davidson, BMW, DKW, Gilera, a samozřejmě i stroje, které kdysi vyjížděly z místních hal. Každý stroj měl svůj příběh, a dohromady tvořily živou učebnici historie na dvou kolech.

Ať už jezdíte na veteránu, enduru nebo skútru – nezapomínejte, proč jste si sedli za řídítka. Nejde jen o rychlost, výkon nebo styl. Jde o svobodu, o cestu, o chvíle, kdy jste sami sebou.
Ať vám to brzdí, ať vám to táhne.
Ať vás vítr nikdy neodnese jinam, než kam opravdu chcete jet.
Ať vás cesta vždycky vede domů – třeba právě do Strakonic.