Motobobři Strakonice již po 20. zahájili tradičně sezónu, jak to vypadalo ve Strakonicích vám přinášíme v naší reportáži. Je sobota, poslední březnový víkend roku 2026 a Strakonice se probouzejí do dne, který má v tomhle městě už dvacetiletou tradici. A letos nám jaro se sluncem přeje , vzduch, který sice ještě studí, ale voní benzínem a svobodou. Ideální čas na první vyjížďku..
A právě o tom to celé je. Motorka není jen stroj. Je to tichý společník, který vás odnese pryč, když potřebujete vypnout. Je to kus železa, který má duši — protože ji do něj vložil každý kilometr, každá cesta, každý člověk, který na něm kdy seděl. Je to svoboda, kterou nejde vysvětlit tomu, kdo ji nikdy neucítil. Vítr v helmě, tep motoru pod nohama, svět, který se najednou zdá větší a přitom jednodušší. Motorka je pro někoho únik, pro jiného návrat k sobě. A motosport? To je poezie rychlosti, odvahy a řemesla. Kultura, která spojuje lidi, kteří by se jinak možná nikdy nepotkali — ale tady stojí vedle sebe jako jedna rodina.
Už od rána se na Cirkusplace u řeky Otavy sjíždějí první motorkáři. které u vstupu vítá dvojice ladných dívek, které rozdávají úsměvy a dobrou náladu. A člověk hned ví, že dnešek bude stát za to.
Celou akci pořádají Motobobři Strakonice — parta motorkářských nadšenců, která už dvacet let drží tradici Pincka při životě a stará se o to, aby sezóna ve Strakonicích nezačala potichu, ale se vší parádou.Jak se motorkáři míjejí, je vidět jejich typický pozdrav — dva prsty dolů. Jednoduché gesto, ale má svůj význam: přání bezpečné jízdy, symbol dvou kol na zemi a tichý vzkaz „Drž se, jsme v tom spolu.“ Motorkáři, motorkářky i staří mazáci se tak zdraví, protože vědí, že na silnici drží při sobě. Když je problém, zastaví. Když je potřeba pomoc, pomůžou. A když se míjejí, dají o sobě vědět — jako připomenutí, že tahle komunita stojí při sobě.
Na Cirkusplace se mezitím schází pestrá směsice lidí i strojů. Vzduchem se nese vůně benzínu, smích, zvuk motorů a jarní slunce, které se odráží od kapotáží, dodává celé scéně skoro až filmový nádech. U stánků je živo — něco na chuť, něco na žízeň, něco na zahřátí. Lidé postávají, povídají si, zdraví známé i neznámé. Je to ta typická jarní pohoda, kterou zažijete jen tady.
A protože je to motorkářská akce, nechybí ani soutěžní kategorie a mezi nimi i kategorie, která vyvolá největší rozruch — o největší dámské kozy. Není to tradice, jen spontánní recese, která se občas objeví a publikum ji bere s humorem. Motorkáři se smějí, komentují, baví se . Kolem nás se pohybují motorkáři všech generací. Mladí, kteří teprve začínají, motorkářky, které si to užívají stejně jako chlapi, ti, kteří na dvou kolech jezdí celý život, i staří mazáci, kteří pamatují dobu, kdy se ve Strakonicích rodily nové stroje. A nechybí ani dědové s vnuky — dvě generace na jedné motorce, dvě generace stejné vášně.
A mezi nimi pestrá směsice strojů. Od malých lehkých strojů přes staré dvoutaktní klasiky až po moderní silné mašiny. Některé renovované do posledního detailu, jiné nesou stopy letitého používání — a právě to jim dodává charakter. Ať už je to cokoliv, všechno sem patří. Všechno je součástí stejné rodiny.
Po poledni se pozornost přesouvá k prostoru pro kaskadéry. Motory se vytáčejí do vysokých otáček, přední kola letí vzhůru a jezdci předvádějí, jak vypadá absolutní kontrola nad strojem. Brzdění na centimetry, kouř z pneumatik, přesná práce s plynem i rovnováhou — všechno vypadá samozřejmě, ale každý trik je na hraně fyziky. A když si kaskadéři občas vezmou na plac i dobrovolníky z publika, napětí ještě stoupne. Je to syrová ukázka odvahy, řemesla a letitého tréninku.
Jak se blíží třetí hodina, napětí roste. Motorkáři se začínají řadit, motory se zahřívají a celé místo se mění v jeden velký živý organismus. Kolona se pomalu dává do pohybu a vyráží směrem do Katovic. Je to okamžik, který má svoje kouzlo. Stovky motorek jedou pohromadě, burácení se odráží od okolních domů a lidé podél cesty mávají. Je to symbolický start sezóny — a Strakonice jsou opět u toho. Město, kde se motorky kdysi rodily, dnes znovu žije jejich zvukem.
A právě tady naše reportáž končí. 20. Vykopání Pincka je za námi — a před námi je celá sezóna, která bude opět končit tady, na stejném místě, Zakopáním Pincka.“
