Podzim je v plném proudu – listí se barví do zlatova, ranní mlhy se líně převalují nad krajinou a rybníky po celém Pošumaví a ne jen tam ožívají tradičním ruchem. Je čas výlovů – a právě v sobotu 18. října od devíti hodin ráno se jeden takový, menší výlov, konal i pod Buděticemi.
Nešlo o žádnou velkou produkční akci, ale o komornější výlov který přesto přilákal návštěvníky. Rybník se nachází v malebném údolí mezi hradem Rabí a obcí Budětice – místě, kde se příroda snoubí s historií. Na hrázi se od rána scházeli místní i přespolní, aby byli svědky tohoto rybářského umění, které se tu předává z generace na generaci. Z kalné vody se začali objevovat první kapři, cejni i štiky.
A co to vlastně výlov rybníka je? Je to tradiční rybářská událost, při které se rybník postupně vypouští, aby bylo možné vylovit ryby, které v něm rostly po celý rok. Rybáři pak pomocí sítí a podběráků ryby shromažďují do takzvané kádiště – mělké části rybníka – odkud je následně vybírají, třídí a připravují k prodeji. Výlov je nejen prací, ale i slavností – setkáním lidí, oslavou přírody a řemesla.
A právě rybáři – ti, kteří v dešti, i mlze, za každého počasí, stojí po kolena ve vodě – bývají často označováni jako „tichí blázni“. Ne kvůli nerozumu, ale kvůli jejich oddanosti. Tichý blázen je ten, kdo vstává za tmy, aby byl u vody dřív než slunce. Kdo zná rybník jako vlastní dlaň, kdo mlčí, když jiní mluví, a mluví, když jiní mlčí. Jejich práce není hlučná, ale má hloubku. A právě díky nim se výlovy dějí – rok co rok, s pokorou a přesností.
Rybaření jako takové je jedním z nejstarších lidských řemesel. Už v pravěku lidé lovili ryby pomocí oštěpů, sítí a háčků z kostí. Dnes je to nejen profese, ale i vášeň – pro sportovce, kuchaře i milovníky přírody. Atmosféra v Buděticích byla přátelská.Děti sledovaly rybáře s očima dokořán, dospělí si povídali ,Na místě byla možnost zakoupit čerstvé ryby přímo z hráze – a zájem byl veliký. Rybáři nabízeli nejen samotné úlovky, ale i jejich zpracování podle přání zákazníků. stačilo říct.
Občerstvení bylo zajištěno, nechyběly klobásy ani třebas sladké koláče. Pro mnohé to nebyla jen příležitost nakoupit rybu, ale hlavně strávit příjemné dopoledne u vody, potkat známé a připomenout si, že právě podzimní výlovy – i ty menší – patří k nejkrásnějším tradicím našeho kraje.
Výlov pod Buděticemi tak opět potvrdil, že když se spojí příroda, řemeslo a komunita, vznikne akce, která má smysl. A kdo letos nestihl, může vyryzit příště – rybník mezi Rabím a Buděticemi bude čekat. A možná tam už teď někde v mlze stojí tichý blázen – rybář, který ví, že voda má paměť.
💬 A poselství na závěr? V době, kdy se vše zrychluje, je výlov připomínkou, že některé věci mají svůj čas. Že trpělivost, péče a respekt k přírodě přinášejí plody – nebo ryby. A že ticho u vody někdy řekne víc než tisíc slov.
