Sobota druhého května 2026. Den, kdy slunce svítilo naplno a Rabí nabídlo počasí ideální na výlet. Město, které většina turistů zná díky svému hradu — dominantě, která k Rabí neodmyslitelně patří — dnes zažilo něco, co jeho běžný rytmus příjemně narušilo. Náměstí pod hradem se proměnilo v živé centrum prvního Rodinného food festivalu.
Rabí ale není jen o hradu. Je to město se svým vlastním životem, a právě ten dnes dostal nové barvy. Stánky s jídlem, pivem a ochutnávkou vín lemovaly celé náměstí. Nechyběly sladkosti, koláče, pomazánky — a prodávající své dobroty doslova mazlili přímo před očima návštěvníků. K tomu květiny, bylinky a řemeslné výrobky, které dodaly festivalu další vrstvu barev a vůní. Bylo vidět, že je to baví. A bylo vidět, že to baví i lidi kolem. Děti si užívaly den po svém. Spousta her, soutěží, malování na obličej — a mezi tím vším pobíhaly s energií, která k rodinnému festivalu patří. Do toho přijížděli výletníci na kolech, kteří si Rabí vybrali jako zastávku na trase, a dnes měli o důvod víc sesednout a zůstat.
A kdo chtěl na chvíli utéct od vůní a chutí festivalu, mohl zamířit i do místního Muzea řemesel v Měšťance. To mělo otevřeno a nabízelo pohled do světa tradičních šumavských řemesel, starých nástrojů a příběhů lidí, kteří je dělali. Další důkaz, že Rabí má co nabídnout i mimo hradní zdi. Protože jde o první ročník, byla ve vzduchu cítit i zvědavost. Jak to dopadne? Přijdou lidé? Bude zájem? Už dopoledne bylo jasno. Náměstí žilo nepřetržitě — někdo právě ochutnával, jiný se vracel pro další porci, další skupinka si jen užívala pohodový den pod hradem, který tentokrát nebyl hlavním cílem, ale kulisou k něčemu novému.
A nechyběly ani momenty, které se jen tak nevidí. Jedna z lahví šumivého vína se tu otevírala netradičně — setnutím hrdla. Nebylo to jednoduché, ale o to větší pozornost to přitáhlo. Lidé se zastavili, sledovali, smáli se a tleskali. Přesně ten typ drobného zážitku, který dělá festival festivalem. Od devíti do sedmnácti hodin se tu vystřídaly stovky návštěvníků. Každý si našel to své. A když se festival pomalu chýlil ke konci, bylo cítit, že dnešek nebyl jen jednorázovým zpestřením. Že možná právě dnes vznikla tradice, která se sem bude vracet — stejně jako turisté k hradu, který k Rabí patří, ale dnes měl na náměstí silného konkurenta.“
