V sobotu 30. srpna 2025 se kemp Strakonice proměnil v místo plné hudby, světel a vzpomínek. Hrál jsi vždy pro nás… teď jsme hráli my pro tebe. Děkujeme všem, kteří dorazili a vytvořili atmosféru, kterou by David miloval. Byla to noc plná emocí, smíchu, slz i tance. Každý beat, každé světlo, každý úsměv – to všechno patřilo jemu.
Celou akci s láskou připravil DJ Bobo Hasák – Davidův blízký přítel, téměř jako bratr. Pečlivě sestavil program, pozval kolegy a přátele, kteří s Davidem sdíleli pódia i životní okamžiky. Na scéně se vystřídali DJ František Mareš, nechyběla rocková legenda, dalo by se říci veterán mezi DJ Miloš Zemen, DJ Tesil, DJ Brodec Sluníčko, DJ Tazzy a DJ Jarda. Každý z nich přinesl kus sebe, ale všichni hráli pro jedno jméno – pro Davida.
Večer začal tichým proslovem, v němž zazněla dojemná slova. Smutečním mottem se stal citát
„Laskavá náruč, zběsilý let a kolem nás hudba… Vždyť víš, srdce nehasnou.”
Mnozí plakali, objímali se, a slzy stékaly po tvářích těch, kteří Davida znali a milovali. Smutek byl hluboký, ale zároveň naplněný vděčností za to, že ho mohli mít ve svém životě.
Součástí večera bylo i pietní místo, kde mohli návštěvníci napsat Davidovi vzkaz, zapálit svíčku nebo se jen na chvíli zastavit v tichém zamyšlení. Tabule se vzkazy se postupně zaplnila do posledního místa – slova lásky, poděkování, vzpomínky. Vedle toho běžela projekce fotografií z Davidova života – z klubový noci, z cest i z obyčejných chvil s přáteli. Každý snímek vyprávěl příběh, který zůstane navždy.
Když se setmělo, oblohu rozzářila světelná show. Paprsky mířily k nebi, tančily nad hlavami přítomných a tvořily obraz, který jako by říkal: „Díky, Davide. Vidíme tě. Nezapomeneme.” Byla to chvíle, kdy se hudba spojila se světlem a vytvořila most mezi životem a tím, kdo odešel.
Nechybělo ani skvělé občerstvení připravované s láskou – jídlo, které spojovalo lidi stejně jako hudba. A jak se sluší na DJe, David se musel pořádně zapít. Přípitky zaznívaly ze všech koutů kempu, sklenky se zvedaly vysoko a každý doušek byl věnován jemu. Byla to oslava života, přátelství a rytmu, který v nás zůstává.
Lidé Tančili, smáli se, objímali. Smutek se mísil s radostí, a právě v těch chvílích bylo cítit, že David je stále mezi námi – v každém rytmu, v každém úsměvu, v každém objetí.
Ačkoliv jsme se loučili, večer nebyl jen o zármutku. Byl plný světla, radosti a naděje. Ukázal, že vzpomínky mají sílu spojovat, léčit a inspirovat. David by se smál, kdyby viděl, kolik lidí se sešlo, aby ho oslavili – ne jen jako DJe, ale jako člověka, který rozdával radost a energii, kamkoli přišel.
Děkujeme všem, kteří přišli. Děkujeme těm, kteří hráli. A hlavně – děkujeme Davidovi. Za hudbu, za přátelství, za to, že tu byl. A i když odešel, jeho rytmus zůstává s námi.
„Hrál jsi vždy pro nás… teď my zahrajeme pro tebe.”
