V sobotu 16. srpna 2025 se v Mladějovicích u Strakonic uskutečnila staročeská konopická — slavnost, která patří mezi tradiční sklizňové zábavy s hlubokými kořeny v českém venkovském životě. Dříve se konala koncem září nebo v říjnu, často jako poslední muzika před adventem. Místy nahrazovala dožínky, jinde byla první zábavou po nich. V posledních letech se slavnost přesunula do srpna, ale koná se jen zřídka každoročně na stejném místě.




Konopickou pořádají svobodné dívky, vdané ženy, nebo obě skupiny společně. Mají právo chovat se u muziky jako muži — poroučejí si písně, platí hudbu, vybírají si tanečníky. Původně šlo o právo na zábavu vykoupené těžkou prací při zpracování lnu a konopí, kterou vykonávaly převážně služebné a dcery menších hospodářů. Byla to zábava chudších vrstev — a právě proto tak živá, svobodná a veselá.

Přirozenou kulisou konopické bývala nejčastěji náves s dominantami malebné lidové architektury, štít s vikýřem dobře přístupný hojnému obecenstvu a na obecních drahách, v bezpečné vzdálenosti od obydlí, „konopice“ – slaměná bouda, scénářem zpravidla určená k závěrečnému zapálení.

Letošní ročník připravil divadelní soubor Skupa, který v Mladějovicích působí od roku 1990, ale navazuje na tradici ochotnického divadla sahající až do roku
1913. Název nese po Josefu Skupovi, který v obci jako dítě pobýval. Hudební doprovod zajistila Malá muzika Nauše Pepíka, která dodala slavnosti energii a rytmus. Nechyběl ani kočár tažený koňmi, na kterém se vezl Konopičák s Konopičkou — pojízdné jeviště, které projelo vesnicí.

Slavnost má pevně daný scénář, rozdělený do pěti hlavních částí a celkem 12 obrazů, které se odehrávají na různých místech vesnice, aby průvod plnil funkční roli. Začíná úvodní akcí žen — dívky vyzvednou muziku z hostince, jdou pro máječek, zpívají před zavřenými vrátky, tančí a zvou.

Následuje část u Konopičáka, kde družba přemlouvá mládence k ženění. Ten bývá oblečen jako řemeslník nebo v domácím negližé, obklopen nepořádkem. Po přemlouvání se převléká do směšného svatebního kostýmu. Průvod se přesune ke slaměné boudě u Konopičky, která předstírá práci — mědluje, přede, vyšívá — a s příchodem průvodu se ukrývá. Po zdráhání a dialogu s matkou je bouda zapálena a Konopičák si odvání ženu na vyzdobený vůz.

Před hospodou — kněz svazuje ruce slaměným povříslem, kropí svatebčany štětkou a oddává pár v parodii selského obřadu. V sále pokračuje pak zábava.

Postavy jako Konopičák, Konopička, družba či dohazovač jsou klíčové. Konopička bývá muž v ženském převleku, hovořící fistulkou, oblečená komicky. Družba je výřečný organizátor, který vnáší do děje humor, narážky na místní události a situační komiku. Texty si účinkující často skládají sami, improvizují a reagují na aktuální dění.

Konopická v Mladějovicích není jen kulturní událost — je to živá tradice, která spojuje generace, připomíná ženskou odvahu, venkovskou soudržnost a radost ze společného prožitku. Kdo přišel, odcházel s úsměvem.